Aktuálně
„Myslím si, že ve chvíli, kdy vstoupíme do druhé poloviny života, vesmír nám jemně položí ruce na ramena, aby si nás přitáhl a zašeptal do ucha: Tohle už není hra. Je čas.
ZÁVIST, NENÁVIST, KŘIVDA, ZLOBA, LÍTOST, STRACH, TRÁPENÍ SE PRO JINÉ… Jakmile některý z těchto pocitů lidé “pustí do svého nitra”, tak za všechny následky nesou sami zodpovědnost. Už Sokrates říkal, že tělo je jen obalem duše. Jakmile onemocní duše, onemocní i tělo. Všechny z tisíce diagnóz, které známe, vznikají, když se poškodí lidská duše …
Plísně jsou zhmotněná ošklivá slova, která říkáme sobě, druhým, zvířatům i Otci Vesmíru a Matce Přírodě. Zhmotňuje se takto všechno nevyřčené, co je potřeba říct, všechna nevyřčená promiň, děkuji a miluju tě.