To co potlačujeme se k nám skutečně vrací jako bumerang, ale to jací jsme a jaké je naše okolí je obrazem i toho jak smýšlíme, neboť myšlenky tvoří představy a pocity a to vše dohromady vytváří osobní vně projevenou realitu.
Před mnoha lety žil jeden starý muž, který měl syna a jednoho koně. Jednoho dne se kůň proboural z ohrady a utekl do hor.
Když se někam vydáte, když mluvíte se sousedy, se svými blízkými nebo příbuznými, s kýmkoli… můžete u nich pozorovat změny. Je-li člověk naplněn ušlechtilou božskou energií, Boží láskou, nese její světlo všem, stejně jako maják v černé temnotě.
Ticho a bytí v tichu, jak strašná představa! Také máte strach z ticha? Naskakuje vám husí kůže při představě, že jste doma sama a je kolem vás ticho? Nehraje rádio, televize, nečekají vás doma děti, zvířátka ani partner?
Nekritizovat sebe ani druhé. Naopak dávat energii tomu, co se mi líbí. Vyměnit kritiku za ocenění a vděčnost, a pamatovat na to, že druzí nám zrcadlí nás samotné. Přestat druhé kritizovat, znamená žít skutečně svobodně, protože mě to zbaví strachu z toho, že sama budu kritizována.
Láska může přijít jedině tehdy, jste-li zralí. Až když dospějete, jste schopni milovat. Když víte, že láska není potřeba, ale přetékání – láskou – darem, láskou jako stavem bytí – při něm dáváte bez podmínek. Čtěte dále
Víte, proč se vaše sny s největší pravděpodobností nesplní? Víte, proč většině lidí nefunguje Tajemství? Proč si stovky lidí dělají vision boardy, nástěnky cílů a snů, ale zůstane jen u nich? Proč se jejich sny neplní?
Všechny ženy si v mysli nesou sebedestruktivní zárodky v podobě dvou pesimistických hlasů. Jedním je hlas soudce a druhým je hlas oběti. Oba hlasy jsou sourozenci stejných rodičů, strachu a sebe odmítání.
“Tělo si všechno pamatuje“ – tak zní jeden ze zákonů psychosomaticky orientované psychoterapie. Tělo uchovává veškeré vzpomínky a emoce, které jsme prožívali.
Především na to nepotřebuješ druhého, aby Tě vedl za ruku. Je třeba se ruky druhého pustit a začít naslouchat vedení ve svém srdci.