Aktuálně
Sebeláska je vědomí:
že jako člověk jsem v pořádku i se svými chybami
že mám právo na svůj názor
že mám sílu a moc změnit všechno, co mi v životě nevyhovuje, trápí mě a zraňuje
že se za každých okolností můžu svobodně rozhodovat a mám vždy možnost volby
že mohu dělat vše, po čem toužím, beze strachu, co na to řeknou ostatní
že se svým rozhodnutím nikdy nezavděčím všem a je to tak v pořádku
že mám právo říkat „ne“, kdykoli to tak cítím
že ve své blízkosti nebudu tolerovat lidi, kteří mě nerespektují a mají tendenci znevažovat mou hodnotu
že jako člověk jsem jedinečný a originální
že mám právo na čas jen sama pro sebe, pro své zájmy a péči o své tělo i duši
že je důležité stanovit si své hranice a ty dodržovat
že dokážu s příjemným pocitem přijímat komplimenty
že jsem stejně hodnotná jako všichni ostatní a že má hodnota se zakládá na mé samotné existenci, nikoli na tom, co jsem dokázala nebo nedokázala
Mnoho lidí si plete sebelásku se sobectvím. Sebeláska znamená, že se mám ráda taková, jaká jsem i se svými nedokonalostmi, že se oceňuji a podporuji na cestě za svými sny a cíli, aniž bych při tom někoho využívala či nutila, aby se choval jinak, než je jeho přirozeností. Zároveň si netahám pozornost a uznání od druhých, protože si jej přirozeně dávám sama. Když se mám skutečně ráda, nemusím se chvástat a dokazovat druhým, jak jsem skvělá.
Sobectví je naopak uspokojování svých potřeb na úkor druhých. Je to potřeba využívat druhé k vlastnímu prospěchu. Sobectví je v podstatě nepřijetí zodpovědnosti za svůj život a tendence dávat druhým vinu za vlastní nespokojenost. A to je zásadní rozdíl.
Zdroj: Míša Zdráhalová-kouč emočních rovnic