Dobrota

Není nic smutnějšího než slabý dobrák, který vždy radši vyhoví druhým, než aby byl označen za špatného. Dobrota takového člověka je k ničemu, protože jeho slabost napáchá víc škody než užitku, druhým ve skutečnosti nepomůže, ani kdyby jim stokrát vyhověl, a sobě samému jenom ublíží.

Dobrý člověk musí být za všech okolností věrný sám sobě, silný a neoblomný a ochotný být i „zlý“, bude-li to situace vyžadovat. Musí být připravený na to, že se svými skutky se vždy někomu znelíbí, a nesmí o sobě pochybovat ve chvíli, kdy ho ti, kterým nevyhověl, začnou označovat za zlého a bezcitného. Dobro musí být pevné a neoblomné, jinak se změní ve slabost, a slabost nemá sílu konat opravdové dobro. Jestliže člověk koná v naprostém souladu se svým nejniternějším přesvědčením, pak ostatním vždy pomáhá, i když to zvenčí může vypadat přesně naopak…“

~ Jan Menděl