Aktuálně
Návrat k ženství – sebepřijetí ženy
Jak čas šel a léta plynula,
vrstva za vrstvou duši mi přikryla.
Obalila tělo, zastínila radost, lehkost bytí
Kam zmizel svět kde slunce svítí…?
Uvnitř však zůstalo vědomí o ženství,
které si hledalo cestičku ven ze tmy.
Najednou prozřelo, proč doteď strádalo.
Něhu a laskavost uzmout si nechalo.
Stydělo se projevit citlivost pro krásu,
myslelo, že tvrdostí dosáhne ohlasu.
Boj však nic nezmůže.
Síla je v chápání a moc je v jemnosti
– jenom ta dokáže povznést nás ke slunci.
Muži to ocení, zas budou rytíři.
Vedle nás vyniknou
a s nimi rozkvetem my
ŽENY
Od počátku Světa
duše svoje dvojče hledá…
Je sice celistvá,
není však nikoho, kdo by to zrcadlil,
kdo by jí probudil a cestu ukázal
k vědomí podstaty.
Kdo nechá vyniknout
nejlepší vlastnosti,
s kým by šlo jestvovat
ve své přirozenosti.
Až sama dozraje
a umí si zrcadlit,
život jí přihraje
jí – jemu, jeho – jí
s nímž přijde
VNITŘNÍ KLID
Splynutí
Vesmír se točí
a s ním dva body, které se našly.
Dva různé světy,
dvě různé energie.
Přitáhla je k sobě touha
a srdce jak jedno bije.
Okamžiky štěstí
pro které stojí za to žít
jsou vaše,
máte je v sobě.
Nikým a ničím nenechte si je vzít !
Věřte na celistvost Vesmíru,
žijte ve vzájemné úctě,
v lásce a VE SMÍRU.
Srdce matky
to je štěstí
které z hloubi duše prýští
a nás tiše konejší
pod ním jsme rostli
jedno tělo sdíleli
vnímali svět
společně dýchali
tep matčina srdce
je nejkrásnější píseň
ponořme se do ní
zahání obavy a tíseň
dítě mé, ze mě jsi
jako sebe tě miluji
Maminko, za život ti děkuji.
