Aktuálně
Hrajte si, umíte to 
Jak důležité je si hrát? Velmi. Tak velmi, že to dokáže vyléčit i závažnou nemoc, nebo očistit karmu. Proč si lidé již nehrají?
Jak je možné, že si hrají pouze, když jsou dětmi, a jakmile jsou dospělými, vše zahodí a stanou se z nich vážné obličeje, které jasně ukazují velkou důležitost na tomto světě :-). Kéž by byly všichni lidé jako děti, které se za své emoce nestydí a projeví je, neschovávají je a nedokáží se dlouho hněvat. Vše berou s lehkostí a tak si nezatěžují organismus starostmi, které se dají přirovnat k odpadkům. Často jsem slýchával: já bych tak rád – ráda malovala, zpívala, lezla po horách, jezdila na kole, šila, hrála divadlo, psala dětské knížky, jezdila na koni, běhala, cvičila, pletla, dělala dorty, atd. atd. atd. Ale také k tomu často slyším: jenže já na to nemám čas, nebudu malovat, protože jiní malují mnohem krásněji než já, stydím se, jsem stará, není to v hodné, je to trapné, co na to řeknou lidi atd. atd. atd. Dámy a pánové všechny tyto výmluvy jsou ve většině případů ukázkou pohodlnosti. Známé rčení zní: kdo chce, hledá způsoby, a kdo nechce, hledá důvody. To, o čem se zde píše, je o vašem vnitřním dítěti, které je vaší živnou látkou. Hrát si znamená projevovat se přirozeně. Tedy ne naučeně, ale přirozeně. Přirozenost je velmi potlačena, a tak je velmi potlačené vnitřní dítě, které pláče a volá: pusť mě ven a nech mě si hrát.
Lidstvo se dostalo do bodu, kdy práce je přednější než rodina, kdy práce je přednější než samotný člověk. Dalo by se říci, že vše záleží na penězích. Někdo by mohl nyní říci, kdybych měl víc peněz, tak bych si chodil hrát. Jenže vaše vnitřní dítě nemá s penězi nic společného. Nepotřebuje peníze. Potřebuje pouze prostor a prostor se nedá koupit, ten si můžete dát jen vy sami. Tedy je to vaše rozhodnutí, vaše volba. Vnitřní dítě je mnohem blíže k Bohu, k Jednotě než vaše práce či povinnosti vyplývající ze systému společnosti. Jediné, co není iluzí na rozdíl od systému, je vaše vnitřní dítě, které po fyzické smrti bude žít dále na rozdíl od systému, ale bude vaše dítě nevyjádřené, a to se samozřejmě odráží po smrti i v jiných sférách. To si člověk nese sebou, to nevyjádření, omezení, strach se projevit dle přirozenosti atd. Chcete malovat? Opravdu nemáte na tužku a čtvrtku? Na pastelky? Možná je mají vaše děti a ony je vám rády půjčí :-). Splňte si vaše přirozené touhy, vaše vnitřní volání a nehledejte stále výmluvy :-), jednoduše to udělejte a mějte radost už jen z pouhého aktu rozhodnutí učinit něco opravdového pro sebe. Až tak učiníte, neposuzujte to, nesrovnávejte to s něčím jiným, jenom si to užívejte, tu existenci, ten projev a uvidíte, jak vás bude příjemný pocit hřát :-).
Lidé, kteří od sebe nic neočekávají, ale jednoduše se projevují tak, jak to opravdu cítí, tedy své výsledky neposuzují, nerozdělují, neškatulkují, nepojmenovávají, nezařazují a nehodnotí, jsou lidé šťastně vyjádření. Vyjadřují svou podstatu, a tak se začínají probouzet, poznávat a více milovat :-).
zdroj: internet Merlain